Foolk

Jak vypadají dvě Vietnamky v kupé? Úchvatně, drží nekonečný smutek a nejsou látky, které by vám umožnily proniknout. Cesta do města je dlouhá z každé asijské vesnice a rasová pestrost znamená pořád stejný hlad po lidskosti. Barevný ruch velkoměsta, staré smyčky a kovové plátky glitchového platýze. U Foolka se nedá mluvit o konzistenci nebo konceptu, kudy jde, tam si roztáhne bzikající hračky a album je jako housenková dráha, od juchavého electro-bigbeatu přes bublavý triphop až po rozbité twinovské struktury, ano, tady Rubber Johnny: Kdo se bojí bastarda? Od přívětivých melodií a hitových poklesků až do hlubin pokrčených X-Files, cizí hlas recituje: jmenuji se Mulder a v hlavě mi hýká mrtvý kůň, mohu si připálit? Předností je různorodost, ale Foolk není šílený ani hravý, ještě zkouší, ještě ohledává možnosti zvukomíra i své vlastní, má natažené tepláky, ale i budík. Vděčný materiál k remixování, Bells jako tranceový hologram i nervní tázovský budižkevšemu. Máte tady herní automaty? Použít uprostřed elektronické tirády linku akustické kytary znamená vědět, kde jsou podvazky a v kolik hodin je za pět minut dvanáct. Proto stojí před nádražím, na triku nápis BEAT-MAKER, čeká na smutné holky z cizího světa, aby je provedl animovanou metropolí plnou živých lidí: rozbité okuliare abstraktného hiphopu, podzemní řeka minimalistického techna, osmiramenná veža gaudiovského breakbeatu a jazzové zahrady uprostřed filmových ateliérů. A zvony, kovová echa.