Jelly Belly

V každé zemi se tvoří mýty trochu jinak, mají jiné psycho-geologické podloží. Pokud jste příčetní a bydlíte v Česku nebo na Slovensku, není od věci vsadit na fotbal nebo hokej. Pokud nejste úplní blbci a cítíte se hodně free, můžete dokonce fandit Vežet Košice. Jak tohle souvisí s hudbou? Nijak, stejně jako moderní umění. Hokejová hole vyvedená v geometrickém minimalismu? Teď ještě novou bajku o tom, jestli jste měli rádi seriál Miami Vice nebo jestli uznáváte postmoderní konotace. Život jede těmito směry: rovná lajna se úpěnlivě třese, není možné udržet směr. Je vám skvěle a tělo skotačí líbeznou křečí. Shoegaze. Ano, zní to archaicky. Na druhou stranu rocková kytara dostala svůj pravý význam teprve se zpětnou vazbou a zbustrovaným egem, předtím to byla legrace rekonrolových figurín. O kom se to bavíme? Jelly Belly? Jedna věc je kapela nebo jejich deska, druhá věc je kontext, hledání souvislostí a přechodových špeků. Východné pobrežie? Kořeny jsou požehnání a sexuální orientace proměnlivých kytar (zalitých elektronikou) znamená budoucnost. Sen: pravidelný sonický příboj. V muzice a přilehlých erotických oblastech je to trvalá hodnota, mlčet nahlas a odpovídat stejným svalem. Ohromující, zvonivá čistota kytar v souladném protikladu rozechvělých bustrů. Hodně nahlas, prosím. Jsou z Košíc, hrají shoegaze/psychedelic a desky by měli vydávat častěji. (Tvrzení: v Česku teď není srovnatelný protihráč. Je to rasismus?)