Please The Trees – 0

Bod nula. Please The Trees tentokrát bez kytar: v pěti elektronických předělávkách svých starších skladeb na EP, jímž si „Stromy“ odhalují zcela nové obzory.

Na začátku to paradoxně měly být tradiční akustické covery zahrané na španělku. „Zhruba před dvěma lety jsem nahrál asi deset písní. Jak čas ale plynul, přestal jsem s tímhle konceptem souznět a začal koketovat s jiným,“ vzpomíná frontman Václav Havelka. Idea ovšem získala jasnější obrysy až s příchodem nového člena do kapely, Kryštofa Kříčka, který do sestavy Please The Trees nastoupil po vydání dosud aktuálního alba Infinite Dance (2018) a nahradil dlouholetého baskytaristu Miroslava Syrného.

Kryštof má nejenom svůj vlastní elektronický projekt kurisutaru, takže se věc rovnou nabízela. „Ale už z principu mě lákalo dát mu jako, a to doslova, mladé krvi prostor a otestovati, jak jeho uši slyší naše starší kusy,“ upřesňuje dál Havelka. A výsledkem je pětice vlastně nových skladeb, o nichž se v žádném případě nedá mluvit jako o pouhých remixech v elektronickém hávu. Jsou to nové nahrávky, které vynikají svébytně obohaceným rukopisem i svěží atmosférou, a také jsou známkou toho, že se Kříček v Please The Trees opravdu zabydlel. „Úplně první byla She Made Love To The Moon, u té jediné se dal použít a separovat vokál z původní nahrávek, jsou tam slyšet i dohmaty strun na kytaře,“ popisuje Kryštof svůj přístup. „Z toho mám hroznou radost, z té zvláštní prezence kytary, která tam ale nic melodického nehraje.“ Zbytek skladeb pak Havelka nazpíval nově na abstraktní zvukové plochy, jež duo dále doaranžovalo.

Nula v názvu EP signalizuje, že se nejedná o jednorázové vybočení, nýbrž o proměnu, jakousi metamorfózu kapely, jež jako celek reaguje na hudební názor svých členů zúročuje jejich schopnosti – osvěžuje sebe samu! Please The Trees se tímto směrem chystají pokračovat i v rámci dalšího vývoje a tvorby – byť třeba už ne takto experimentálně a radikálně, jako na 0. „Tohle ‚nulté‘ ípíčko je z mého pohledu jakousi demonstrací toho, že Trees jsou neustále se měnící organismus a ani sami nevíme, co bude jejich další krok,“ shrnuje Havelka. „Chceme i nadále tvořit z radosti a bez jakýchkoli omezení, hranic nebo toho, co se od nás očekává.“